Bursa se těší do Plzně!

Dvaatřicetiletý boxer přezdívaný „lovosociké kladivo" nebo častěji jen „řezník" žije na severu Čech v malé obci Mlékojedy v litoměřickém okresu.
Prakticky od svých počátku až do současnosti trénuje v lovosické tělocvičně trenéra Milana Schejbala, pod kterým vyrost mimo jiné i stávající profesionální mistr EU v profesionálním boxu Luboš Šuda. Ačkoliv Jirkovým výchozím stylem je kickbox, i jemu není boxerský ring úplně cizí. Již několik let pravidelně boxuje naší nejvyšší ligu amatérského boxu za jihočeský klub Samson České Budějovice. Ve své váze patří k nejlepším v České republice, a budějovičtí fanoušci na něj nedají dopustit. Jeho zápasům nechybí tvrdost a dravost a nejeden z nich skončil před limitem poté, co Jirkovi soupeři naplno ochutnali tvrdost jeho úderů. Ostatně i zde je možné hledat původ jeho první z výše zmíněných přezdívek. V sobotu 24. dubna ale opět nastoupí do zápasu v kickboxu.
Vrátí se totiž po více než roční absenci se do plzeňského ringu Souboje titánů. Vítěz prvních dvou ročníků Souboje titánů bude jednou z hlavních hvězd turnaje. Ve své oblíbené disciplíně kickboxu s lowkickem, kde v minulosti vybojoval několik titulů mistra světa v různých kickboxerských asociacích, změří síly s ruským bojovníkem Evgenym Nikulkinem. Jirka se naposledy představil v Plzni ve finálové pyramidě v roce 2008. Tehdy inkasoval tvrdý knokaut kolenem v prvním kole. Jak sám řekl, byla to pro něj první zkušenost ze zápasu s koleny a i když pro něj nedopadla dobře, rozhodně jej neodradila od dalšího snažení a v Plzni bude chtít znovu předvést dobrý zápas.

Jirko, jak se těšíš na návrat do plzeňského ringu Souboje Titánů po více než roční pauze?
Těším se a doufám, že to bude dobrý zápas, který se bude lidem líbit. Plzeňské publikum je užasné.

Na Titánech jsi měl vždycky velkou podporu, jak se ti tam zápasí?
Zápasí se mi tady dobře, jak jsem už řekl, publikum je hrozně fajn.

Do zápasu už zbývají necelé dva týdny/týden). Jak se cítíš po fyzické stránce a jak probíhá příprava na zápas?
Cítím se dobře, příprava stále probíhá a bude se ještě dolaďovat do konečné fáze.

Máš nějaké informace o svém soupeři?
Nemám a nikdy jsem ani nesháněl.

V neděli si měl jet boxovat boxerskou extraligu, jak dopadl tvůj zápas?
Zápas dopadl dobře - ležel jsem doma s nachlazením. Nerad jezdím na zápasy, když nemohu boxovat na 100%.

Jak se vlastně stalo, že ses ze severu Čech, kde bydlíš, dostal až do jihočeského extraligového klubu Samson České Budějovice?
Dříve jsem tam hostoval dva krát v 1. lize, protože tady u nás nic nebylo. A mé zápasy se domácímu trenérovi, panu Fáberovi, líbily, proto jsem s nimi postoupil i do extraligy, kterou s nimi boxuju dodnes.

Jezdíš do Budějovic i trénovat nebo jezdíš s týmem akorát na extraligové zápasy?
Jezdím s týmem jen na extraligové zápasy. Připravuji se doma v Lovosicích.

Jaká je návštěvnost a atmosféra při domácích utkáních v Českých Budějovicích?
Návštěvnost je veliká a atmosféra úžasná, je to něco parádního.

Mnoho lidí, kteří se pohybují kolem boxu tvrdí, že úroveň a boxerská základna u nás šla ve srovnání s minulými lety hodně dolu. Mimo jiné díky nastupující konkurenci ostatních bojových sportů, kterým dávají cvičenci dnes přednost. Jaká je úroveň amatérského boxu, soupeřů v nejvyšší lize z tvého pohledu extraligového boxera?
V názoru se shodneme, úroveň je určitě slabší a mladí vidí záliby v jiných věcech, nemají už takový zájem. A co se týče reprezentace, tak i tam je hodně chyb v rozvoji těch šikovných. Je to i vidět na výjezdech na špičkové turnaje. Z mého pohledu je to určitě velká škoda.

S boxem jsi začal až v roce 2004, kolik máš na svém kontě už zápasů a jaká je tvá bilance?
Zápasů mám dost, přesný počet ani nevím, nechci přehánět. Dost výher, pár proher. Je to sport a k tomu výhry a prohry patří.

Neuvažoval si o tom, že si v boxu vyzkoušíš i prostředí profesionálního ringu?
Určitě bych to chtěl zkusit. Tím spíš, když vidím úspěchy mého dobrého kamaráda Luboše Šudy.

Tvým výchozím stylem je kickbox, s kterým si však začal relativně pozdě. Bylo ti 22 let. Co tě k němu tehdy přineslo?
Nikdy není pozdě s něčím novým začít. Dostal jsem se k tomuto sportu prostřednictvím kamarádů, s kterými jsme jen tak pro zábavu „boxovali" ve sklepě.

Pamatuješ si ještě na svůj první zápas?
Rozhodně pamatuji, byla to mela. Všichni měli ruce od krve, já hubu.

Je pro tebe náročnější absolvovat 3x3 minuty v boxerském nebo v kickboxerském zápase?
Obě dvě disciplíny jsou náročné, proto se na ně dobře fyzicky připravuji. V boxu je to lehčí, pro oči, nemusím si hlídat nohy. Čím lepší fyzička, tím víc si mohu v zápase dovolit.

Který z dosažených úspěchů v kickboxu má pro tebe největší význam a proč?
Všechny... Za každým úspěchem je určitá dřina i odměna pro mého trenéra, že se mnou nemarnil čas zbytečně.

V letech 2005 a 2006 ses stal vítězem prvních dvou ročníků Souboje Titánů. Který cesta za titulem byla těžší?
Obě dvě cesty nebyly lehké, ale jsem rád za to, jak to dopadlo a že se těmito tituly mohu pochlubit.

Při tvé zatím poslední účasti ve finálové pyramidě Souboje titánů jsi inkasoval tvrdé KO kolenem v prvním kole. Slyšel jsem, že z toho byl otřes mozku?
Otřesen jsem byl pěkně kvůli své hlouposti, ale chybami se člověk učí. Byl to můj první zápas s koleny a je těžké, když má člověk určité věci zajeté a najednou má přidat něco nového. Takový je život, jede se dál. Někdo mě litoval, někdo se smál. Pro mě je důležité, že mě to neodradilo.

Za jak dlouho od toho knokautu ses vrátil do ringu?
Asi po 2 měsících, boxoval jsem extraligu.

Vím, že preferuješ kickbox s lowkickem před zápasem podle pravidel K-1. Je to i proto, že jsi se svými 179 cm na svou váhovou kategorii menší než většina tvých soupeřů a příliš ti nesedí boj s koleny?
Jak jsem už říkal, mám zajeté určité věci a je těžké přidat něco nového. Ne, že by to nešlo, ale potřebuji čas k tomu, abych to do sebe dostat. Připravoval jsem se na amatérské zápasy v boxu, loňský rok byl hodně útlumový v plnokontaktních sportech. Tak doufám, že letos to bude lepší.

Co považuješ za svou hlavní přednost v zápasech?
Asi tvrdé ruce...

Od raných počátků až do současnosti trénuješ v Schejbal Gymu v Lovosicích pod vedením trenéra Milana Schejbala, což je taková menší továrna na bojovníky. Je úctyhodné, že v tělocvičně v malém městečku na severu Čech dokázal vychovat tolik kvalitních bojovníků včele s tebou a Lubošem Šudou. V čem spočívá trenérské kouzlo Milana Schejbala?
Je to skvělý člověk, který mi hrozně moc dal. Nesmírně si ho vážím. Zná mě, jako svoje boty, ví, co ode mě může očekávat. Umí mi připravit trénink na tělo, i když to párkrát bylo v zápasech hrozné, nikdy to nebylo ze strany trenéra. Vždy to byl můj problém. Dnes mě to mrzí, protože vím, že kdybych dělal to, co chtěl trenér, byly by ty zápasy úplně jiné.

Na národním poháru ČSFu v Mostě jsem tě viděl v roli trenéra. Takže je z tebe již také trenér?
Snažím se pomoci trenéru Schejbalovi s výběrem nových talentů, předat jim své zkušenosti a zjistit, jestli dokážu být také dobrým trenérem jako je ten můj.

Kde se vzala tvoje přezdívka „řezník"? A jak si k ní přišel?
Jsem vyučený řezník. Dal mi ji trenér Schejbal, když jsem měl ze začátku své kariéry problém s nosem, pořád mi tekla červená. Začal mi říkat, že jsem jak řezník.

Je ti 32 let, jak dlouho bys chtěl ještě zápasit?
Dokud to půjde.

Co plánuješ potom?
Věnovat se klubu a rodině.

Vzkázal bys něco svým fanouškům, kteří se chystají přijet do Plzně na Souboj Titánů, aby tě podpořili?
Že se na ně těším a budu se snažit o dobrý zápas, a že jim moc děkuji za podporu.