SOUBOJ TITÁNŮ - PYRAMIDA 2008

Autor: masta

22.listopad bylo datum na kdy bylo stanoveno finální zúčtování novodobých titánů mezi šestnácti provazy. V průběhu celého roku probíhali kvalifikační turnaje, jejichž hlavním účelem bylo vybrat silnou osmičku bojovníků, kteří by svedli finální bitvu v pyramidě ?Souboj Titánů?, který se jako každý rok koná v Plzni. Souboj Titánů se z relativně nenápadného turnaje v ústraní dostával rok za rokem do světla hlavních reflektorů a myslím, že posledním ročníkem se zařadil mezi jeden z největších a nejprestižnějších galavečerů u nás. Systematická práce pana Marka Kaigla, stojící za tímto turnajem je obdivuhodná, a doufám, že si další promotéři u nás vezmou z jeho práce příklad. Nemám ve zvyku mazat lidem kolem úst med, ale pokud se práce udělá dobře, myslím, že se má na tento fakt upozornit. Nejde jen o sportovní stránku, kdy správně postavené zápasy zaručují dobrou podívanou, ale i všechny ostatní věci okolo, zdánlivě bezvýznamné, ale o to více důležité. Můžeme začít kvalitní webovou prezentací, či promo akcemi, které pravidelně probíhají dva dny před finálovým turnajem, krásnýma ring girls a takto bych mohl pokračovat. Toto vše způsobilo, že již téměř hodinu před oficiálním zahájením turnaje byla hala plná k prasknutí a vše nasvědčovalo tomu, že večer zažije jedinečnou atmosféru.

Několik týdnů před turnajem, již byla známa finální osmička bojovníků. Husarským kouskem promotérů kolem tohoto turnaje se jistě stalo angažování v Čechách bezkonkurenčně nejpopulárnějšího bojovníka Ondry "Spejbla" Hutníka, který sám dle svých slov pyramidové turnaje nevyhledává, ale bojovat před českým publikem stále vidí jako nejvyšší poctu a tak se ještě donedávna nemyslitelná věc stala skutečností. Samo sebou jako ve všech sportech, problémy se nevyhýbají ničemu a tak na poslední chvíli musel pro zranění odstoupit z turnaje David Onufer, byl nahrazen rakouským bojovníkem s českými kořeny Davidem Keclikem, což se nakonec ukázalo jako velmi zásadní událost, ale nebudeme předbíhat. Finálová osmička tedy nakonec vypadala takto. Za Čechy nastoupil Ondřej "Spejbl" Hutník, Jiří Bursa, Jiří Jaroš, dále Slovák Tomáš Šenkýř, Belgičan Romeo Almazidis, Němec Tyron West, Polák Matek Mishkin a již zmíněný Rakušan David Keclik. Ještě než se podívám blíže na jednotlivé zápasy, je třeba zmínit, že se bojovalo na 3 kola po 3 minutách, podle K-1 ? oriental pravidel, což v praxi znamená původní pravidla K-1, ještě před tím než se začalo aplikovat ?žádný klinč? pravidlo, myslím, že se jedná o rozumný kompromis.

Reserve fight pyramidy (pokud by se nějaký borec v prvním zápase večera zranil, postupuje vítěz tohoto zápasu místo něj do dalších bojů v pyramidě) večera obstarali za ČR Tomáš Vik, zastupující styl kyokushin karate, proti slovenskému thaiboxerovi Michalovi Tomkovi, který má poslední dobou hodně napilno, bylo to jeho tuším snad třetí zápas v podzimní sezóně. Zápas se nesl od začátku ve velkém tempu a především slovenský bojovník nijak netaktizoval a tlačil do svého soupeře. Náš borec hrozil především vysokými kopy a kopy z otoček, ale bylo evidentní, že v boji v klinči nestíhá a ostrá kolena Michala Tomko mu lítala nebezpečně blízko kolem hlavy. Naneštěstí pro Michala Tomka se našemu bojovníkovi podařilo jedním z mnoha vysokých kopů rozseknout soupeři hlavu kousek nad uchem a rána začala hodně krvácet. Slovenský bojovník musel být ošetřován, ale ještě mu bylo dovoleno pokračovat. Tomko na nic nečekal a snažil se zápas rozhodnout, věděl, že rána bude krvácet dál a hrozí mu zastavení zápasu, což se nakonec i bohužel stalo asi třicet vteřin před koncem. Velká škoda pro slovenského borce, který měl nabodováno na to aby zápas vyhrál, ale stále platí, že jedna rána může rozhodnout a štěstí stálo na straně českého borce a tak se oprávněně radoval z vítězství.

Další zápas již byl první zápas pyramidy a sliboval velkou bitvu. Náš bijec Jiří Bursa již turnaj v předchozích ročnících dvakrát vyhrál a před letošním turnajem avizoval, že je ve formě získat další skalp. Jeho belgického soupeře Romea Almazidise jsem neznal a tak jsem se nechal překvapit, s jakou strategií na našeho borce vyrukuje. Bylo evidentní, že belgický bojovník si udělal ?domácí úkol? a věděl, že cesta přes Jirku Bursu povede přes klinč a nebezpečná kolena. Tato taktika až překvapivě snadno fungovala a přišlo mi, že Jirka až podezřele lehkovážně na útoky koleny nijak nereaguje a nadále se snažil prosadit své tvrdé ruce, což se mu několikrát povedlo. Ale začátkem druhého kola už obličej našeho borce nesl jasné šrámy a naneštěstí Romeo Almazidis přidal kolenem i ten poslední a to přesně na bradu, Jirka končí těžce otřesen na podlaze ringu a je jasné, že následných pár minut se určitě sám nepostaví, hned na úvod brutální KO, ale vše nakonec dobře dopadlo a Jirka za velkého potlesku odchází z ringu po svých. Prvním postupujícím se stal Romeo Almazidis.

V druhém zápase už se představil všemi očekávaný Ondra Hutník proti polskému soupeři Matekovi Mishkinovi. Spejbl už při nástupu předvedl svou tradiční show a v ringu to také nebylo jinak. Polák bojoval zvláštním způsobem, hodně defenzivně, snažil se o nečekané útoky, především svou zadní rukou. Spejbl tlačil a po pár přesných kopech na střed těla bylo vidět, že Polák získal respekt. Náš borec postupem času přidával na tlaku a na tvrdosti svých kopů, což se vyplatilo, protože během jedné z výměn Mishkin špatně vykryl další tvrdý roundkick, chytil se za loket a nechal se odpočítat, bylo vidět, že ruka ho bolí a takový borec jako Spejbl si vítězství už uniknout nenechá. Polák pokračoval, ale hned dalším přesným kopem byl opět na zemi, toto se opakovalo ještě jednou a pak přilétl do ringu ručník, který jasně signalizoval, že dalším postupujícím je dle očekávání náš Ondřej Hutník.

Jirka Jaroš si postup vybojoval v září na kvalifikaci v Třebíči a byl jsem zvědav, jak si poradí s kvalitním Rakušanem Davidem Keclikem, kterého jste mohli vídat na dnes již nefungující Superleague, kde mimo jiné porazil na body Tomáše Hrona. Keclik začal obrovským tlakem, výborně boxoval a jako bonus přidával nebezpečná kolena, náš borec byl od začátku zápasu v problémech, ale zatím neinkasoval žádný zásadní tvrdý úder a nebezpečné útoky vracel. Nicméně Keclik v tlaku nepolevil a bylo vidět, že náš borec už se pomalu nezvládá bránit, což také vyústilo v jeho první počítání. Bohužel u jednoho počítání neskončilo a po další kombinaci zakončené nebezpečným kolenem rozhodčí zápas ukončil. Po výborném výkonu postupuje do dalších bojů David Keclik.

V posledním čtvrtfinálovém kole na sebe ?čekali? slovenský borec Tomáš Šenkýř a Němec Tyron West. Zápas měl velmi rychlý průběh, slovenský bojovník nasadil nesmírně agresivní styl a než se jeho německý soupeř stačil nějak srovnat v obraně, přišel tvrdý spodek z levé ruky a zápas pro něj skončil. 4. zápas a 4. KO, diváci byli ve varu a postup do dalšího kola pro slovenského borce.

Po prvních pyramidových bojích nás čekal krátký oddych, který nám zpříjemnili borci ukázkou Combat Samba, která byla nutno říci hodně povedená. Poté se již v ringu představili mladé naděje, náš zkušený Jiří Štádler proti Belgičanovi Sagovovi. Jelikož borcům ještě nebylo 18 let, museli bojovat v chráničích na holeně. Náš borec má na svém kontě kolem 200 zápasů v klasickém boxu a kickboxu, což je na jeho mladý věk úctyhodné a jeho soupeř oproti němu měl na svém kontě myslím deset zápasů. I proto jsem očekával jasnou převahu českého bojovníka, což se tak úplně nepotvrdilo. Ne že by Jirka Štádler neměl převahu, ale bojoval dost nevyrovnaně, chvíle agresivních, až nekoordinovaných útoků střídaly pasáže, kdy defenzivně couval před soupeřem, až to vypadalo, že před ním utíká. Zvláštní styl boje ale nesl ovoce a český reprezentant jasně vedl, především naskočená kolena měly všechny potřebné atributy, jediný, co chybělo, bylo trochu štěstí, aby technika prošla až na bradu. V mladém belgickém bojovníkovi určitě potenciál je, bojoval agresivně, tlačil, ale proti našemu borci a jeho neortodoxnímu stylu boje bohužel neměl moc šancí jak vyniknout a tak Jirka Štádler získává vítězství pro české barvy.

Čeká nás první semifinále a asi nejsmolnější zápas večera, alespoň z pohledu diváka. Belgičan moc dobře věděl, s kým bojuje a tak do našeho "dřevěňáka" Ondry Hutníka příliš netlačil a bojoval spíše z dálky. Ten, kdo opět tlačil, byl náš borec. Scénář trochu kopíroval první Ondrův zápas, kdy po několika přesných úderech už Almazidis věděl, že naděje na výhru se moc nerýsuje, což se potvrdilo, když po tvrdém roundkicku skončil na podlaze ringu a rozhodčí ho musel počítat. Belgičanovi se na nohy moc nechtělo, ale nakonec vstal a že bude pokračovat. Spejbl ucítil šanci a zaútočil, soupeř se jen s obtížemi kryl, a když se pokusil naslepo uniknout z klinče zasáhl Ondru hlavou a nad okem našeho borce se objevila krev. Po prvním ošetření už asi trenér Ondry Hutníka Petr Macháček věděl, že je konec, ale Spejbl chtěl zápas dokončit, což také udělal. Bylo vidět, že ho zbytečné zranění štve a agresivním boje poslal soupeře dvakrát do počítání a od dalšího výprasku už ho zachránil jen vhozený ručník. Teď bylo otázkou, jak je zranění skutečně rozsáhlé, ale s nástupem Spejbla do finále už to vypadalo bledě. Tak jako tak výhra byla jeho a právo bojovat ve finále měl v kapse.

Druhé semifinále slibovalo tvrdý boj, Slovák i Rakušan v prvních zápasech předvedli agresivní útočný styl boje a vždy je zajímavé sledovat, když na sebe tyto dva styly narazí, většinou to zaručuje zápas, který zvedá diváky ze sedadel a ten jsme také viděli. Aktivněji začal Tomáš Šenkýř, evidentně chtěl napodobit svůj první zápas a rychle boj ukončit. Trefil několik dobrých úderů, ale Keclik vše ustál a naopak začal on tlačit a především dobře zasahovat. Já osobně jsem si byl už skoro jistý, že zápas ukončí, protože jeho rukavice nacházeli bradu slovenského borce až se nemilosrdnou přesností, nicméně tato "brada" se poté ukázala jako jasný trumf Tomáše Šenkýře. Viděl jsem už hodně borců s tvrdou hlavou, ale Tomáš se velmi rychle dostal do mého top 10, to co ustojí, bylo neuvěřitelné a myslím, že David Keclik musel prožívat během zápasu několikrát frustraci, soupeř který se téměř nekryje, inkasuje tvrdé údery a stejně tvrdé údery vrací zpátky a pořád stojí a stojí? maximální deprese. Dvě kola byl zápas relativně vyrovnaný, až v posledním třetím začali Slovákovi odcházet síly a Keclik získával viditelně navrch, nicméně soupeře se mu nedařilo dostat ani do počítání. Šenkýř se snažil pracovat na Rakušanových nohách, lowkicky zanechávaly stopy na stehnech, ale Rakušan projevil také neskutečnou odolnost a neustále tlačil a na bolest nehleděl. Nakonec o bodovém výsledku museli rozhodovat rozhodčí (poprvé v pyramidě) a ty se dle očekávání přiklonili na stranu Davida Keclika. Nádherný zápas, oba borci ze sebe dali naprosto vše a získali zasloužený aplaus plzeňského publika. David Keclik se stal druhým finalistou.

Po krátké pauze jsme shlédli krátkou ukázku Vale Tuda a čekala nás závěrečná část večera. Hned na úvod moderátor večera sdělil věc, kterou já už v té době ze zákulisí věděl a pozval do ringu Ondru Hutníka, který se omluvil divákům, že nemůže pro zranění bojovat ve finále. Rána nad okem potřebuje zašít a turnaj tím pro něj skončil. Poděkoval za skvělou atmosféru a diváci ho vyprovodili hlasitým potleskem. Na jeho místo byl nasazen jeho belgický soupeř ze semifinále Romeo Almazidis.

Nejprve nás ale čekali dva vložené zápasy a oba byly jistě velmi zajímavé především pro domácí publikum. V prvním zápase večera se představil v Plzni velmi populární Petr Matějka a proti němu velmi kvalitní soupeř z Polska Matieusz Kopieczki. Poláka jsem si pamatoval z Třebíče, kde připravil hodně těžké chvilky výbornému Slovákovi Vladovi Konskému. A horké chvilky čekali i našeho borce, chvíli po začátku boje bylo jasné, že na skvěle útočícího Poláka nemůže Petr Matějka najít protizbraň. Kopieczki v zápase jasně dominoval a svého soupeře dostal i do počítání. Petr se snažil, nehodil flintu do žita a bojoval, ale celý zápas tahal za kratší konec a Matieusz Kopieczki zvítězil jasně na body.

Druhý superfight a jediné utkání večera na pět tříminutových kol. Jan Tůma ještě v domácí Plzni neprohrál a diváci ho také náležitě hnali vpřed. Proti němu stál dobře připravený Slovák Marcel Jager. Zápas začal hodně opatrně, ale poté, co se borci trochu oťukali, zápas nabral na tempu v duchu předchozích duelů večera. První kola se mi zdál o něco lepší náš bojovník, ale postupem času získal na aktivitě Marcel Jager, v posledním kole už měl viditelně navrch, a to především díky o něco lepší fyzické kondici a nakonec také vítězí 2:0 na body. Bylo vidět, že Honzovi Tůmovi zápas moc nesedl, což později v jednom rozhovoru také přiznal, začalo to zraněným nártem hned v prvním kole, kdy už pak nemohl moc kopat a pokračovalo neposlušnými omotávkami rukavic, které se musely několikrát upravovat, a zápas se tím kouskoval a Honza se nemohl dostat do tempa. Nicméně ringový sport je neúprosný na kdyby se nehraje, a tak zasloužená výhra míří na Slovensko.

Finále je tu. David Keclik vs. Romeo Almazidis. Při nástupu borců bylo vidět, kde stojí sympatie českého publika. Myslím, že není překvapení, že lidé stáli při Davidovi Keclikovi. Mohl za to především fakt, že předvedl dva skvělé zápasy a Romeo Almazidis jistě nemohl se sympatiemi počítat, vzhledem k tomu že nechtěným faulem vyřadil našeho Ondru Hutníka z finále. Zápas začal opět tvrdě, ale bylo vidět, že oba borci už toho mají z předchozích duelů dost. Almazidis odcházel fyzicky, Keclika zase evidentně bolela rozkopaná noha z předchozího duelu. Do teď nechápu, proč na ní Belgičan téměř vůbec neútočil a soustředil se na boxerské útoky, které měly jen malý efekt na jeho soupeře. Zápas byl velmi vyrovnaný a ukončení zápasu mohlo přijít z obou rohů, ale první dostal do počítání svého soupeře Rakušan Keclik. Almazidis byl schopen pokračovat a souboj pokračoval. V jedné z výměn trefil Belgičan Keclika přesným kolenem na bradu a ten šel k zemi a ač na vratkých nohách ihned vstal. K mému překvapení ho rozhodčí vůbec nepočítal, což může hrát při finálových součtech bodů dost zásadní význam. Nicméně naštěstí Keclik sám předešel případným spekulacím a nenechal opět žádný prostor pro rozhodčí, když po jednom za dalších jeho tvrdých útoků, který našel nemilosrdně cíl už soupeř odmítl vstát a rozhodčí k jeho nesmírné úlevě zápas ukončil. Titánem pro rok 2008 se stává David Keclik z Rakouska. Samozřejmě můžeme spekulovat coby - kdyby ve finále bojoval Ondra Hutník, ale v rámci situace si myslím, že vítězství připadlo do těch správných rukavic. Keclik ihned po zápase k překvapení všech poděkoval divákům plynnou češtinou za podporu a tak se dá říci, že titul alespoň z půlky zůstal doma.

Myslím, že z mých předchozích řádků jasně čiší radost z povedené akce. Vše šlapalo jak má, kvalitní scéna, které vévodily dvě velké digitální stěny, na kterých běhaly barevné efekty, pyrotechnika, ozvučení, krásné ring girls, pro mě osobně hodně důležitý fakt, že večer nikdo zbytečně uměle nenatahoval a základní esence všeho, kvalitní zápasy ? to vše fungovalo jak dobře namazaný stroj. Za spoustou věcí může stát náhoda, promotér připraví vše jak má, ale zápasy bojovníkům nesednou a z celé nadějné akce může vzniknout nudné fiasko. Jak se říká, štěstí přeje připraveným a já musím s uznáním přiznat, že promotérský tým kolem pana Kaigla byl letos připraven na jedničku. Hodně štěstí do příštího ročníku.